Dnes oslavuje luteránska „cirkev“ 500 rokov Lutera. Zajtra, 1. novembra, oslavujeme sviatok Všetkých svätých. A dnešnú noc zasa oslavujú satanisti (ale aj mnohí katolíci) Halloween!

Luther - Hallowen


Slavnost Všech svatých

tutti-i-santi

Dnes slavíme radostný svátek, oslavujeme památku všech svatých, jejichž společností se kochá nebe, jejichž pomoc a ochrana působí radost, jejichž vítězstvím je církev svatá korunována. Čím statečnější bylo jejich vyznání v utrpení, tím znamenitější je nyní jejich pocta; čím větší bylo utrpení, tím větší byla i odměna. Katolická církev rozšířená po všech dílech světa, byla poučena od své Hlavy Ježíše Krista, aby se nelekala křivd, kříže a smrti. Měla tak dosti statečnosti nikoliv k tomu, aby se stavěla na odpor, nýbrž spíše k tomu, aby všechno trpělivě snášela, a tak ve všech, kteří byli s posvátným zástupem uvězněni, roznítila horoucí touhu po vítězství, aby bojovali o vítězství se stejným zápalem, s jakým bojovali o ctnosti. Kéž všichni ctitelé Ježíše a Církve se horlivě snaží, aby dosáhli takové důstojnosti a vznešené pocty, aby získali a vybojovali nebeskou korunu, bělostnou korunu čistoty z lilií, nebo rudou korunu, které se dostává mučedníkům. V nebeském táboře mají mír i boj své věnce, jimiž jsou zdobeny hlavy Kristových bojovníků. Nevystihlá a nekonečná Boží dobrota to zařídila tak, aby útrapy a boje netrvaly věčně, nýbrž jen kratičkou dobu, téměř jen okamžik, aby v tomto životě, který rychle prchá, byl člověku připraven zápas, a v onom životě, který je věčný, odměna a koruna za jeho zásluhy; aby námahy a boj brzy skončily a aby navěky trvala odměna; aby svatí po temnotách tohoto života patřili na přejasné světlo a došli blaženosti, která by svrchovaně osladila všechnu hořkost jejich utrpení podle slov svatého apoštola: Utrpení tohoto času nejsou ničím ve srovnání s budoucí slávou, která se zjeví na nás…  Svatý Béda Ctihodný.

Tato slavnost svými počátky sahá až do čtvrtého století. Už v té době slavili Řekové všeobecný svátek všech mučedníků, a to první neděli po Letnicích. Mělo to poukázat na skutečnost, že svatost je ovocem milostí Ducha Svatého. Tato slavnost se konala i v Římě (Dominica in natale Sanctorum). Výraznější podobu dostal tento svátek v osmém století. Císař Focas věnoval papeži Bonifáci IV. pohanský chrám Panteon zbudovaný v roku 27 př. Kr. císařem Agripou k poctě všech božstev v Římě uctívaných. Papež ho dal upravit k bohoslužebným účelům a dal sem přemístit z katakomb velké množství ostatků svatých. Jako nový křesťanský chrám byl posvěcen 13. května 610 a zasvěcen Matce Boží a všem mučedníkům. Řehoř III. ( 731 – 741) rozšířil tuto slavnost na „Matku Boží,všechny apoštoly, mučedníky, vyznavače a všechny dokonale spravedlivé“. Slavnost se slavila také na severu Evropy. Papež Řehoř VIII. ji přeložil na 1. listopad. Zapadá tak dobře do závěru církevního roku jako drahocenná sklizeň svatosti, která je plodem díla vykoupení.

Všechna mravní dokonalost, pro niž světce uctíváme, má svůj zdroj v trojjediném Bohu. Jsou to „požehnaní nebeského Otce, kteří vládnou královstvím jim připraveným do počátku světa“. Jsou nekrásnějšími květy, jež vypučely z obětní krve vtěleného Božího Syna a mistrovskými díly posvěcujícího působení Ducha Svatého. Touto oslavou tedy především velebíme Boha a vzdáváme mu díky za dílo vykoupení. Zároveň však si připomínáme, že máme ve svatých drahocenné vzory a oni nám pomáhají také svou přímluvou přivlastňovat si ovoce vykoupení. Je to velká rodinná slavnost Božího království, radostný hold bojující církve, která v církvi vítězné vidí svou nepomíjející chloubu a korunu: v ní se zrodili, ona je v Kristu vychovala a přivedla do slávy nebes.

Pantheon,_RomePantheon v Římě

 Církev nám dnes staví před oči slávu svatých, abychom velebili Boha, který činí s lidmi tak veliké věci, abychom se mohli radovat spolu s těmi, kteří již žijí v dokonalosti, a abychom tak poznávali, k jakému cíli jsme povoláni.

Tento cíl již započal a utváří nás: Blahoslavení jste, říká Ježíš – již nyní, v přítomnosti, v tomto životě. Patříme již nyní do společenství svatých. To je důvod k velké radosti. Pokud však jsme na této zemi, je s touto radostí spojena starost, abychom tento velký dar nepromarnili tím, že se budeme pídit po nějakém malém štěstí. Musíme stále vědomě orientovat svůj život k pravé, trvalé blaženosti a Kristus nám dává některá rozlišovací znamení, která jsou současně jako směrovky, a podle nich můžeme zjišťovat, zda naše cesta vede k cíli přímočaře, nebo ji musíme vhodně korigovat:

Jsme opravdu blahoslavení a na cestě ke svatosti, když jsme chudí, říká Ježíš, to znamená, když nežijeme jen z vlastních sil a schopností, nýbrž víme, že jsme odkázáni na Boha a na to, co nám dává. Blažený je každý, kdo je přesvědčen, že skutečně potřebuje Boha, protože Bůh je Otec, který čeká na to, že k němu vztáhneme své prázdné ruce, aby je mohl naplnit svými dary.

Jsme blahoslavení, když se těšíme na věčnou útěchu, když patříme k těm, kteří znají pravý, dobrý smutek, „smutek z toho, že nejsme svatí“, smutek nad tím, že tak málo odpovídáme Boží vůli a že tak mnoho lidí nechce Boha ani znát.

Jsme blahoslavení, když patříme k tichým, kteří se nervou o své vlastnictví, kteří si nezajišťují všude svými lokty ten nejlepší díl, nýbrž tiše čekají, co jim přidělí Bůh.

Jsme blahoslavení, když poznáváme hlad a žízeň po spravedlnosti, horoucí touhu, abychom dokonale odpovídali Boží vůli.

Jsme blahoslavení, když jsme milosrdní, když napodobujeme Boha v jeho bezmezné ochotě odpouštět, pomáhat a darovat.

Jsme blahoslavení, když usilujeme o čisté srdce, srdce, které nesměšuje lásku k Bohu s tisíci závislostmi, nýbrž je jasně a přímo zaměřeno k Bohu, které ho hledá ze všech svých sil a nachází celé své štěstí v tom, že se mu nerozdělné odevzdává.

Jsme blahoslavení, když jsme strůjci pokoje, když na zlo nereagujeme zlem, nýbrž raději snášíme bezpráví, abychom na zemi zachovali pokoj.

Jsme blahoslavení, když tak těsně náležíme Kristu a tak výrazně ho vyznáváme svým životem, že na nás padá něco z pohany, pomluv a pronásledování, které on pro nás snášel.

Jsme blahoslavení v té míře, v jaké jsme podobni Ježíši Kristu, který byl z lásky k nám chudý, plakal nad záhubou lidí, který byl tichý a pokorný a nic neshromažďoval pro sebe, který žíznil po naší spáse, byl bezmezně milosrdný a v dokonalé čistotě se řídil jen vůlí svého Otce, a který zjednával pokoj mezi Bohem a lidmi tím, že za ně vydal svůj život.

Jsme blahoslavení, když ho následujeme v jeho poníženosti a přijímáme jako on trpělivě utrpení, protože v něm máme jistotu, že s ním dosáhneme jeho slávy a budeme mít věčné společenství se všemi jeho svatými.

(VIZ)

Prevzaté z lumendelumine.cz

 

Slávnosť Všetkých svätých, Luter a Halloween