O tom, čo dnes vrcholí, hovorí Ježiš Kristus Márii Valtortovej 17.1.1944 (Quaderni, str. 77-78):

Ježiš hovorí o zrade Cirkvi Valtortovej


úterý 25. dubna 2017

Přichází změna ve mši? (2017)

Marian T. Horvat, Ph.D.

Má přítelkyně Jana se mě ptala, jestli je pravda, že František nařídil revizi Liturgiam Authenticam (LA) z roku 2001, jíž je „pátá instrukce za správné provádění Konstituce o posvátné liturgii Druhého vatikánského koncilu.“ Po novém velkém překladu všech liturgických knih v národních jazycích ze strany vatikánské komise vybrané Benediktem XVI., to vyústilo v údajně „konzervativnější“ verzi Novus Ordo mše.

Misál

Misál, který se od Druhého vatikánského koncilu neustále vyvíjí

Když se toto provádělo, byli konzervativní katolíci nadšení. V „novém“ [anglickém Novus Ordo] misálu z roku 2011 se do textu konsekrace vrátil překlad „pro multis“ jako „za mnohé“ a nahradil kontroverzní „za všechny“. Konzervativci říkali: „Už žádný strach. V liturgickém světě je zase vše v pořádku.“

Bohužel, jak vidíme z názvu textu samotného – „pátá instrukce“ za „správné provádění“ liturgie Druhého vatikánského koncilu – mše se stala textem, který se neustále vyvíjí. Jednou se posouvá doprava, pak se otáčí ostře doleva, pak se vrací do středu, vždy se mění – a nakonec následuje progresivistický cíl vytvořit participativní bohoslužbu, která se lépe zavděčí protestantům.

Jak dokonce i údajně konzervativní LA prohlašuje, liturgie se musí přizpůsobovat, aby „v ní věřící mohli nalézt svou plnou, vědomou a aktivní účast, přičemž lid bude veden svým vlastním géniem, což umožní „inkulturaci“.

Zvěsti o změně

Obnova obnovy opět údajně začala, tentokrát pod Františkem. Jana slyšela zvěsti, že ve vzduchu visí velká změna a nikoliv k lepšímu. Jsem přesvědčená, že na těchto zvěstech je ve skutečnosti něco více.

Arcibiskup Roche

Arcibiskup Roche – otevřený progresivističtější liturgii

Za prvé, tato komise není vedena prefektem Kongregace pro bohoslužbu a svátosti kardinálem Robertem Sarahem, který má sklon interpretovat liturgii konzervativněji – letmo poznamenávám, že před Druhým vatikánským koncilem nikdo nemusel „interpretovat liturgii“; byla tím, čím vždy byla, neměnným vyjádřením Kristovy Oběti na oltáři. Namísto toho František za hlavu této komise jmenoval arcibiskupa Arthura Rocheho, sekretáře této kongregace, který zaujímá „otevřenější přístup“ k liturgickým otázkám.

Když Arcibiskup Roche například hovořil na liturgické přednášce sv. Bedy, kritizoval liturgie, které obracejí společenství „dovnitř“, a zdůraznil důležitost role osobní proměny skrze aktivní účast shromáždění.

Za druhé, důvody, které František pro jmenování komise k přezkoumání liturgických textů udává, mají jasný cíl „osvobodit“ liturgii od „přehnané centralizace jakkoliv vnímané ´rigidity´“:

  • Chce dát větší svobodu biskupským konferencím volit si liturgie, které odrážejí jejich vlastní konkrétní kulturu a atributy;
  • Chce se zabývat stížnostmi na rigiditu a takřka doslovné překlady „Liturgium“, které jej činí nesrozumitelným pro kněze a lid;

Za třetí, nezveřejní jména členů této liturgické komise, ale říká se – s odkazem na vnitřní vatikánské zdroje – že zahrnuje protestanty a schizmatiky.

Dalším důvodem obav je, že progresivistický jezuitský orgán America vyhlásil svůj bezvýhradný souhlas s touto Františkovou revizí. Ve skutečnosti současný překlad z roku 2011 označuje za „toporný, žalostně nedostatečný, teologicky omezený misál“ a předjímá radikální revizi nebo dokonce úplnou revokaci tohoto „kontroverzního dokumentu“ (LA). Tvrdí, že je to „báječná možnost“ vrátit se k opravdovým úmyslům Druhého vatikánského koncilu ohledně liturgie.

Zvěsti o radikální změně

Jak bylo poznamenáno v posledním příspěvku v naší rubrice Komentáře čtenářů, v údajných vnitřních zdrojích ve Vatikánu obíhají spekulace, jež nemohou být šmahem odmítnuty. Například hojně čtený italský blog Anonimi della Croce potvrzuje, že tato komise zkoumající překlad nové mše, je složená z katolíků, luteránů a anglikánů, a že pracují na kánonu, který by odstranil jakoukoliv nepřípustnou formuli proměňování, aby se mše mohla stát ekumenickou bohoslužbou věřících těchto tří různých vyznání.

Ačkoliv bychom neměli své postoje zakládat na fámách, v jejich prospěch mluví, že vypadají jako pravdivé, vezmeme-li do úvahy, co jsme viděli Františka dělat v jiných oblastech. Nebylo by překvapivé nalézt volitelný „kánon“, který by mohl pojmout ekumenickou bohoslužbu, protože již po světě existují některé farnosti, které podle těchto zásad fungují.

Ekumenická modlitba v Taizé

Ekumenická modlitba v Taizé

Dalším základem, který těmto fámám dodává věrohodnost, je skutečnost, že se od Druhého vatikánského koncilu mnohé „ekumenické komunity“ těší nadšené podpoře pokoncilních papežů. Vyjmenuji jen několik z nich:

První, komunita v Taizé je společným protestantsko-katolickým „mnišským řádem“ ve Francii, kde žije více než 100 katolických a protestantských „bratrů“ a modlí se společně jako „zpřítomněná láska“ překonávající každou náboženskou překážku.

Tento model budoucí komunity, kterou si progresivismus přeje, byl srdečně schvalován Janem XXIII., Pavlem VI., Janem Pavlem II. a Benediktem XVI. Církevní autority propagují „poutě“ do Taizé navštěvované každým rokem asi 100 tisíci mladými lidmi z celého světa kvůli modlitbě, biblickému studiu a sdíleným bohoslužbám.

Nezapomínejme, že to byl údajně „konzervativní“ Benedikt XVI., který při veřejném obřadu podal Svaté přijímání zakladateli Taizé, protestantskému „bratrovi“ Schützovi. Totéž učinil při několika příležitostech i Jan Pavel II. Kardinál Kasper k pohoršení katolíků vysvětloval, jak mohl bratr Schütz přilnout k římské Církvi a při tom zůstat kalvinistickým „pastorem“.

Ekumenická modlitba v klášteře v Bose

Muži vlevo, ženy vpravo se řadí k ekumenické modlitbě v klášteře v Bose

Druhá: Další ekumenickou komunitou vychvalovanou pokoncilními papeži, je klášter v Bose, založený v roce 1965 laikem Enzem Bianchim v Itálii. Tato komunita založená v roce 1965 den po skončení Druhého vatikánského koncilu, čítá dnes více než 80 „bratrů“ a „sester“ – katolíků, protestantů, východních schizmatiků – jedním členem je penzionovaný „pravoslavný“ metropolita ze Sliviru.

Bose tvrdí, že jeho klášter ročně přijme tisíce poutníků „ze všech náboženských tradic“. Nedělní ranní modlitba je nazývána „oslavou vzkříšení“, kde se čte jedno z evangelních vyprávění o vzkříšení. Aby se zalíbila protestantům, je spiritualita zcela soustředěná na Bibli a rané církevní Otce.

Za třetí, jiná hnutí jako Fokoláre, Sant´Egido nebo Chamin Neuf, všechna uvnitř sebe mají ekumenické komunity a těší se plné podpoře koncilních papežů. Benedikt XVI. je vychvaloval a řekl, že zvěstují „novou éru skupinového úsilí“. Ve Fatimě v roce 2013 povzbuzoval biskupy, aby uvítali jejich „zvláštní charisma pro evangelizaci“ a „nové způsoby hlásání Evangelia“.

Jestliže, vzhledem k těmto precedentům ekumenických řeholních komunit a hnutí, zahrnuje plánovaná obnova Novus Ordo mše ve skutečnosti „bohoslužbu“ pro ekumenické komunity, kolik katolíků a duchovních odchovaných Druhým vatikánským koncilem ji odmítne a bude vzdorovat?

Zdá se mi pravděpodobnější, že se s tím smíří – někteří s nadšením, jiní zdráhavěji. To se vždy v posledních 50 letech v Církvi stávalo, když revoluce udělala další větší krok.

Mezináboženská „bohoslužba“ s vůdci mnoha „tradic víry“

Mezináboženská „bohoslužba“ s vůdci mnoha „tradic víry“

Nezapomínejme, že na neoficiální úrovni se mnozí katolíci a protestanté již účastní pobožností a přijímají „přijímání“ na vzájemných liturgiích. Učinit to oficiálním by prostě znamenalo potvrdit tuto koncilní církev jako „ekumenickou“ v duchu Druhého vatikánského koncilu: „Kristova církev“ zahrnuje nejen katolíky, ale stejně tak i východní schizmatiky, anglikány, episkopály a protestanty.

Představa nové farnosti, která by hostila tento typ „ekumenické bohoslužby“ může pro konzervativce přijít jako šok, není to však překvapením pro ty, kteří to vnímají jako logický důsledek aplikace ducha Druhého vatikánského koncilu na liturgii. Jestliže se tento nový krok nevyvine teď, nevyhnutelně přijde později, pokud Naše Paní tento proces nezastaví.

Vypršel mi čas, ale v příštím článku se budu zabývat další otázkou mé kamarádky Jany: Jaké by mohly být důsledky této změny pro indultní mši ustanovenou skrze Summorum Pontificum Benedikta XVI.?

Zdroj: Tradition In Action

Překlad: D. Grof

Prevzaté z REX. cz

Prichádza zmena vatikánskej omše