Destrukce církve systematicky postupuje

  1. května 2017

Italští biskupové se ocitli zcela pod Bergogliovou kontrolou. Dovršila to výměna biskupského vikáře pro diecézi Řím.

Po Františkově volbě se počítalo s tím, že dny janovského arcibiskupa kardinála Angela Bagnasca jako předsedy italské biskupské konference jsou sečteny. Bergoglio však si nechtěl hned po iritujícím začátku svého pontifikátu vytvořit najednou příliš mnoho nepřátel. Ponechal tedy překvapivě Bagnasca v jeho úřadě, což bylo hodnoceno jako uklidňující signál. Místo toho vyměnil generálního sekretáře, kterým jmenoval Nunzia Galantina, takže Bagnasco tvořil spíše jen fasádu.

Po třech letech došlo i na Bagnasca, kterého nahradil kardinál Gualtiero Bassetti, arcibiskup v Perugii, a tím získal Bergoglio plnou kontrolu na IBK. Za krátkou dobu svého pontifikátu vyměnil Bergoglio celou třetinu italských biskupů. To se týká i tří důležitých biskupských stolců – v Bologni, Palermu a v Římě, ve třetím případě teprve minulý týden. Brzy budou následovat další: 7. listopadu dosáhne kardinál Angelo Scola, milánský arcibiskup 76 let. Už před rokem nabídl svou demisi, ale František o ní dosud nerozhodl. Má tedy příležitost poslat na odpočinek svého protihráče z konkláve.

Čím významnější stolec, tím progresivnější nový biskup

Kardinál Scola obdržel v roce 2013 po Bergogliovi nejvíce hlasů. Není žádným tajemstvím, že Bergoglio nechová k tomuto konkurentovi žádnou zvláštní srdečnost. Kardinála Scolu přeložil Benedikt XVI. z Benátek do Milána, aby zde uklidil, co natropil kardinál Carlo Martini. Viděl v něm také svého možného nástupce, jenže nepočítal s tím, že Martiniho duch nezahálí a činí se v tajném kroužku Sankt Galen.

Po Bergogliově vítězství zachoval Scola nezbytnou loajalitu a několikrát pozval Františka do Milána, což František vytrvale odmítal. Teprve po čtyřech letech pontifikátu přijal pozvání letos v březnu.

Z italských biskupských jmenování je možno vyčíst Begogliovu taktiku: čím významnější stolec, tím progresivnější biskup.

Biskupská jmenování jsou klíčovým prvkem Bergogliovy strategie. Stačí se podívat, jak buduje kardinálské kolegium pod zorným úhlem volby svého nástupce. Podle posledních zpráv o nových kardinálských jmenováních na konci června ztrácí se eventualita, že by jeho nástupce mohl znamenat návrat k minulosti, ve stále větším nedohlednu.

Německo, Rakousko, Belgie

Papež František se mezi biskupy světové církve nesetkává s onou podporou, o jaké pějí chvály světová média. Nachází ji ve skutečnosti jen u těch prelátů, které sám jmenoval. Zatím se může spolehnout na BK Německa, Rakouska a Belgie, a nejnověji také Itálie.

Jednotlivé BK, které jdou bezpodmínečně za Bergogliem, jsou v těch zemích, které mu pomohly na papežský stolec. Dva ze čtyř členů Bergogliova týmu pocházejí z Německa, jeden z Belgie. Své nejhorlivější zastánce nachází Bergoglio v západních zemích, kde na tom církev není zrovna nejlépe: církev je zde ztrnulá, zlenivělá, zbyrokratizovaná, přejedená a zcela bez planoucí horlivosti víry a Ducha Svatého.

Zcela jinak je tomu ve skutečně vitálních církvích, zvláště v Africe. Tyto živoucí církve se v obou synodách o rodině postavily na stranu církevní tradice a proti západoevropskému blahobytnému křesťanství prosáklému duchem času, a tím proti novotám které Bergoglio prosazuje.

Když se podíváme za rámec západoevropského světadílu a vezmeme v úvahu celou světovou církev, vypadá situace pro Františka značně nepříz­nivě.

Severoamerické „referendum“, které František prohrál

V Kanadě, kde se papež dal slyšet před ukrajinskými sjednocenými biskupy o možnosti ženatého kléru, ohlásili biskupové v pastýřském listě jasné NE k přijímání svátostí v nelegálních soužitích. Nejinak to vypadá v USA. Výjimku tvoří jen Františkem nově jmenovaní biskupové. Biskupská konference USA nekráčí v Bergogliově linii.

V prosinci minulého roku si zvolili za předsedu jednoho ze třinácti, kteří v říjnu 2015 na začátku druhé synody o rodině napsali Františkovi dopis, protože se cítili podvedeni. Stěžovali si, že získali dojem, že byli postaveni před hotovou věc a nahlíželi na synodu jako na frašku, ve které mají hrát statisty. Vyslovili názor, že vše bylo dohodnuto předem za kulisami, a to ve věci nepřijatelného zlomu ve prospěch připuštění spolužijících rozvedených ke svátostem.

Dopis působil jako bomba. Když se pak čtyři významní kardinálové vyslovili ke kontroverznímu listu AL ve formě dubií, „soptil papež hněvem“. Nejinak tomu bylo rok předtím nad protestním dopisem třinácti kardinálů.

Média v USA sledovala volbu předsedy americké biskupské konference jako referendum o Františkovi. Bylo to hlasování, které Bergoglio jednoznačně projel. V září 2015 při návštěvě USA požadoval Bergoglio „změnu kurzu“.

Na jaře 2016 vyměnil apoštolského nuncia, aby mohl účinněji ovlivnit jmenování nových biskupů. Jeho jmenování mají zcela jasný směr. Příkladem je biskup Blase Cupich. Po něm již následovala další podobná jmenování.

Za levicovými politiky

Papež se netěší oblibě ani u latinskoamerických biskupů. Platí to především pro Kolumbii, kde dali biskupové pocítit Bergogliovi svou apatii. Důvodem je hlavně jeho vměšování do vnitropolitických otázek, jeho náklonnost k levicovým hnutím a dohoda s marxistickou vládou FARC. V Bolívii biskupové vůbec nesnášejí Bergogliův vztah k prezidenti Evo Moralesovi, který je jejich vysloveným nepřítelem od doby, kdy obvinili státní struktury ze spolupráce s obchodem drogami.

Podobně to vypadá ve Venezuele, kde papež podporuje reál-socialistický režim Nicolase Madura, kterého chce všemožně udržet u moci. Je to jednání jako rána dýkou do zad.

Magister si všímá i situace na Ukrajině. S Římem sjednocená řecko-kato­lická církev se cítí od současného papeže zrazena. Církev se odvolává na jednotu, dosaženou 1439 na koncilu ve Florencii, která však nemohla uvedena do praxe kvůli tureckému dobytí Cařihradu. Papež František se sešel v únoru 2016 s moskevským pravoslavným patriarchou, a to na Kubě, kde Pelmenův socialismus potlačuje církev. Společné prohlášení, které oba podepsali, je něco jako rána do tváře ukrajinské sjednocené církve. Sotva pak letadlo vzlétlo, relativizoval Bergoglio dokument podepsaný v Havaně, čímž se vzájemné vztahy ještě zhoršily.

Vůči Číně sleduje Bergoglio kurs, který si tropí legraci ze současné situace. Podle něho komunistická diktatura realizuje politiku, za které je možno praktikovat každé náboženství. Mohou je praktikovat ti, kdo slouží režimu. Katolíci věrní Římu jsou pronásledováni a vězněni.

Sandro Magister a Katholisches

 

Deštrukcia cirkvi systematicky pokračuje