Bergogliovská reinterpretce fatimského poselství

14.5. 2017

Bergolio Fatima 2017

Sto padesát tisíc osob čekalo na papeže Františka na prostranství před fatimskou svatyní a na kanonizaci dvou pasáčků ve věku 9 a 11 let, kteří spolu se svou sestřenicí Lucií dos Santos viděli a slyšeli slova Panny Marie mezi 13. květnem a 13 říjnem 1917. Kanonizace zapsala do seznamu svatých první dvě malé děti, vyznavače ve své historii. Proces blahořečení jejich sestřenice je v řízení.

To, co zbožní věřící z celého světa očekávali, nebyla jen kanonizace, ale také odpověď ze strany papeže na požadavky Panny Marie, které dosud nebyly splněny.

Připomínáme si letos dvě protikladná stoletá výročí: zjevení ve Fatimě a bolševickou revoluci Lenina a Trockého ve stejném měsíci, kdy končil cyklus fatimských zjevení. Ve Fatimě Madona oznámila, že Rusko rozšíří po světě bludy a z těchto bludů vzejdou války a pronásledování církve. Aby se těmto zhoubám předešlo, Panna Maria požadovala především upřímné pokání lidstva a návrat ke křesťanským mravním principům. K této nezbytné nápravě křesťanů stanovila Panna Maria dva zvláštní požadavky: zasvěcení Ruska Neposkvrněnému Srdci Panny Marie za spoluúčasti všech biskupů světa, propagaci zvláštní pobožnosti prvních sobot v měsíci, která obsahuje: spojit se s Marií, přistoupit ke svátosti smíření a k svatému přijímáni, 15 minutové rozjímání o tajemstvích růžence a denní modlitba sv. růžence.

Rozšíření této pobožnosti nikdy církevní autorita nepropagovala, úkony zasvěcení byly dílčí a neúplné a především církevní představitelé nejméně 50 let nehlásají ducha oběti a pokání, který je tak spjat se spiritualitou kanonizovaných pasáčků.

Když 1919 navštívila sestra Lucie v nemocnici Hyacintu, všechen rozhovor se týkal utrpení obětovaného za obrácení hříšníků a za odvrácení trestů pekla, které Madona dětem ukázala.

Papež František nebyl ve Fatimě nikdy dříve, ani jako kněz, a vůbec se nedotkl těchto témat. 12. května v Kapli Zjevení se představil jako »bíle oděný biskup« a řekl:

»Přicházím jako prorok a hlasatel, abych umyl nohy všem u stejného stolu, který nás spojuje«. Pak vyzval k následování Františka a Hyacinty: »Překročme všechny hráze, jděme jako poutníci po všech cestách, zbořme všechny zdi a překonejme všechny hranice, vyjděme na všechny periferie, zvěstujme Boží spravedlnost a pokoj«.

V homilii 13. května na prostranství před svatyní František připomínal všechny své bratry ve křtu a v lidstvu, zvláště nemocné, choré, zajaté, chudé a opuštěné a vyzýval, abychom odhalili mladou a krásnou tvář církve, která září, když je misijní, přijímající, otevřená, věrná, chudá a bohatá na prostředky lásky.

Tragická dimenze fatimského poselství, která se týká hříchů a trestu, zůstala odsunuta stranou.

Madona řekla malé Hyacintě, že války nejsou nic jiného než trest za hříchy světa, a ty které vedou duše nejvíce do pekla, jsou hříchy proti čistotě.

Jestliže dnes prožíváme „třetí světovou válku po kouscích“, jak často opakuje papež František, jak mu nepřipomenout hroznou explozi současné nemravnosti, která vzešla z legalizace zvrácených morálních zákonů?

Madona řekla ještě Hyacintě, že jestliže nedojde k obrácení a pokání, lidstvo bude potrestáno, ale nakonec Neposkvrněné Srdce bude triumfovat a celý svět se obrátí.

Dnes je nenáviděno nejen slovo trest, protože Boží milosrdenství prý smazává všechny hříchy, ale sama idea obrácení je v nelibosti, protože prozelytismus podle Františka je jedem proti cestě ekumenismu.

Je třeba uznat, že fatimské poselství v interpretaci papeže Bergoglia podle sociologických kategorií má pramálo společného s prorockým poselstvím Neposvrněného Srdce Panny Marie, se kterým se před sto lety obrátila k lidstvu.

Roberto de Mattei Corrispondenza Romana

Prevzaté z lumendelumine

Bergogliovská reinterpretácia fatimského posolstva