ZJEVENÍ NEJSVĚTĚJŠÍ PANNY MARIE V QUITU

Nejsvětější Matka se několikrát zjevila představené sester Neposkvr­něného početí v Quitu, hlavním městě Ekvádoru, matce Marianě Františce de Jesús Torres y Berriochoa (1563–1635). Historické prameny o těchto zjeveních se nám zachovaly následujícím způso­bem: z důvodů tak neobvyklých událostí duchovní vůdce a také biskup v Quitu ji žádali ve jménu poslušnosti o sepsání vlastního životopisu. Tento text byl aprobován biskupem Pedrem de Oviedo, desátým biskupem ordináře v Quitu. Po smrti matky Mariany její zpovědník a duchovní otec P. Michael Romero OFM sepsal její autobiografii, spolu s životopisy všech spoluzakladatelek kláštera. Jsou zachovány ve velkých matrikách pod titulem El Cuadernon. Na základě těchto faktů P. Manueal Souza Pereira, provinciál otců františkánů v Quitu, napsal roku 1790 knihu s názvem „Zázračný život matky Mariany de Jesús Torres, španělské řeholnice, jedné ze zakladatelek Královského kláštera Neposkvrněného Početí ve městě sv. Františka de Quito.“

Toto dílo bylo přeloženo v roce 1988 do anglického jazyka Marian Therese Horvatovou, která ve své knize „Naše Paní Dobrého díla – proroctví pro naši dobu“ popisuje zjevení Matky Boží v Quitu.

Vizionářka Mariana de Jesús Torres

Mariana Františka se narodila ve Španělsku roku 1563 jako první dítě v horlivé katolické rodině. Pro svou hlubokou zbožnost byla připuštěna k prvnímu svatému přijímání již 8. prosince 1572, kdy jí bylo devět let. Během přijímání Mariana obdržela milost povolání a také vnitřní utvrzení, že bude určena k misiím.

V roce 1577 opustila spolu se svou tetou Marií de Jesús Taboada a čtyřmi dalšími řeholnicemi Španělsko, aby založily klášter v hlavním městě Ekvádoru. Tam započala svůj řeholní život, který probíhal podle tehdejších zvyků v atmosféře tvrdého umrtvování. Matky zakladatelky byly přímo uchváceny dokonalým zachováváním řeholních regulí i cvičením se ve ctnostech.

Mladé novicky spolu s jinými sestrami ji ze žárlivosti pronásledovaly a šířily pomluvy a nactiutrhání. Dvakrát téměř zemřela, ale znovu se navrátila k životu. Po smrti první matky představené roku 1593 se stala převorkou. Bylo to v době, kdy v Quitu vypukla revoluce, jejíž vliv měl dolehnout i na řády.

Právě v ten čas jistá řeholní sestra jménem La Capitana za pomoci některých duchovních vytvořila spis proti představené a spolu s dalšími sestrami se domáhala zmírnění řádových regulí a uvolnění od vedení duchovních otců františkánů, které považovaly za přehnaně horlivé až necitlivé řeholníky.

V této těžké situaci se matka Mariana spoléhala na modlitbu, jež ji posilovala. V tomto neutěšeném čase prožívá první zjevení Matky Boží, která jí oznámila:

„Já jsem María del Buen Suceso, Královna nebe i Země. Přišla jsem, abych potěšila tvé ztrápené srdce! Satan zkouší zničit Boží dílo, posluhuje si mými nevěrnými dcerami – leč, nedosáhne cíle, protože já jsem Matkou Dobrého díla a chci být známá pod tímto jménem pro zachování mého kláštera i jeho obyvatel!

Krátce po tomto zjevení společenství vybralo novou představenou, pod jejímž vedením regule řádu byly uvolněny; přísné mlčení bylo zrušeno. Sestra Mariana zkoušela přesvědčit novou představenou o nebezpečí plynoucího z takového postupu, což však vyvolalo u jejích odpůrkyň ještě větší hněv a nepřátelství. Následovalo další nenávistné tažení proti ní, a co horšího, generální vikář přistoupil i na to, že sestru Marianu nechal uvěznit z důvodů neposlušnosti. Dobré sestry, otřeseny takovou nespravedlností ohromně trpěly a nakonec, když daly najevo svůj nesouhlas, bylo jich dvacet pět uvězněno taktéž.

V průběhu následujících pěti let byla sestra Mariana třikrát na delší čas uvězněna. V té době obdržela mnoho zvláštních milostí. Měla také vize Matky Boží, která jí ukázala budoucnost kláštera a také Ekvádoru.

V jednom ze zjevení přikázala, aby byla zhotovena socha Matky Boží Dobrého díla a umístěna na čestném místě představené kláštera, na znamení toho, že ona je Paní tohoto domu.

„Do mé pravice dejte pastorál a také klíče, jako symbol a znamení toho, že klášter je mým vlastnictvím.“

Časem nová matka představená uznala nesprávnost svého postupu vůči sestrám zakladatelkám, propustila je a rezignovala ze svého úřadu. Následně biskup v Quitu nařídil provést vyšetřování ve věci žaloby proti sestrám. Když se ukázalo, že všechno vzniklo skrze pomluvu a lež, přikázal uvěznit hlavního aktéra všech zmatků, sestru La Capitane.

Ta však svou vinu nepřiznala, odmítla přijímat stravu a začala jevit známky pomatenosti. Tehdy žádala matka Mariana biskupa o svolení přemístit rebelující sestru do klášterního špitálu, kde o ni sama pečovala, přestože výměnou za svou vlídnost a lásku zakoušela jen urážky a proklínání. V obavách o spásu této sestry prosila horlivě matka Mariana Pána Ježíše za záchranu její duše. Tehdy dostala vnuknutí, že její prosba bude vyslyšena, dá-li souhlas, aby pět let duchovně prožila v utrpení pekelných trestů. Okamžitě s touto nabídkou souhlasila. Zanedlouho se sestra La Capitana vrátila zpět do normálního života komunity. Vykonala generální zpověď a stala se vzorem pokory a zbožnosti do konce svého života. Zemřela za rok po smrti matky Mariany.

Po dobu pěti let však matka Mariana musela plnit svůj obětní slib, k němuž se zavázala. Denně zakoušela to, co v pekle pociťují duše zavržených. Bůh, jehož tak milovala, se od ní odvrátil.

Vize profanace svatých svátostí

Dne 20. ledna 1610 se jí opět zjevila Matka Boží a řekla mimo jiné:

„Věz, že konec devatenáctého, a zvláště pak století dvacáté, bude ve znamení exploze náruživosti a dojde k úplnému zničení morálky. Protože satan tehdy bude celkově panovat skrze zednářské sekty. Aby k tomu mohlo dojít, soustředí se zejména na děti.

Běda dětem v těchto časech! Bude těžké přijmout svátost křtu i biřmování. Podmaněním si osob, majících moc rozhodování, bude ďábel usilovat o zničení svátosti pokání, a bohužel stejně tak i svátosti eucharistie.

Jak velmi mě zarmucuje, že ti musím oznámit tyto tak ohavné svatokrádeže! Jak skrytou, tak i veřejnou; páchanou se záměrem celkové profanace Nejsvětější svátosti oltářní.

V těchto časech nepřátelé Ježíše Krista, svedení ďáblem budou krást z kostelů konsekrované hostie, aby znesvětili jejich božskou podstatu. Můj Nejsvětější Syn vidí sebe sama hozeného na zemi a pošlapaného nečistýma nohama.“

Matka Boží dále hovořila o zlehčování svátosti posledního pomazání, z důvodu kterého se nedostane mnohým duším v rozhodujících okamžicích smrti potřebné milosti a útěchy.

Svátost manželství symbolizující svazek Krista s jeho Církví bude předmětem útoků a rafinovaného rozkladu v tom nejhorším slova smyslu.

Zednářstvo, které v tomto čase bude řídit vlády, ustanoví nespravedlivé zákony, mající za cíl zničit tuto svátost. To umožní každému nevázaný život v těžkém hříchu a zároveň způsobí vzrůst počtu dětí narozených v nelegálních svazcích mimo Církev.

Křesťanský duch rychle upadne, drahocenné světlo víry pohasne do té míry, že nastane téměř úplné zkažení mravů. Následky nemorální výchovy se zanedlouho projeví a způsobí nedostatek kněžských i řeholních povolání.

Svátost kněžství bude zesměšňována, hanobena a bude jí pohrdáno. Ďábel bude pronásledovat služebníky Pána všemožným způsobem a svou ukrutnou i lstivou prohnaností odvede mnohé od zasvěceného povolání. Demoralizovaní duchovní, kteří pohorší křesťanský lid, vyvolají nenávist vlažných věřících a ti spolu s nepřáteli římské apoštolské Církve se obrátí proti kněžím všem.

Tento zdánlivý triumf satana způsobí ohromné utrpení dobrým pastýřům Církve.

Kromě toho v onom nešťastném čase propukne nezastavitelná záplava nečistoty, která vžene zbytek lidí do hříchu a následně stáhne nesčetné lehkomyslné duše do věčného zavržení.

Nebude možné nalézt nevinnost u dětí, ostýchavost u dívek. V těchto chvílích největších potřeb Církve ti, kdo mají mluvit, budou mlčet.

Na konci zjevení Matka Boží opět přikázala zhotovit sochu k její cti.

Zázračná socha Matky Boží Dobrého díla

Ihned po tomto zjevení prosila matka Mariana biskupa v Quitu, aby co jak nejrychleji zaujal stanovisko k prosbám Nejsvětější Panny Marie. Po obdržení jeho souhlasu pověřila jejím zhotovením umělce Francisca del Castilla, který nejenže byl znamenitým řezbářem, ale i člověkem velkých ctností, spojených s hlubokou mariánskou úctou.

Když se jeho práce chýlila ke konci, zjistil, že k tomu, aby namaloval tvář Madony, potřebuje kvalitnější barvy, které lze sehnat pouze v Evropě. Slíbil navrátit se do Quita před 16. lednem 1611 a dokončit dílo.

Avšak v noci před jeho příjezdem zjistili v klášteře, že došlo k nevysvětlitelnému jevu. Tvář sochy byla zázračným způsobem již namalována. Toho dne časně zrána přišly sestry na jitřní modlitby a s úžasem spatřily kapli naplněnou blankytně modrým světlem vycházejícím ze sochy.

Řezbář, který se dostavil, aby dokončil práci, zaskočeně zvolal: „Něco tak překrásného nemohly stvořit ruce smrtelníka – to je andělské dílo!“ Francisco de Castillo pod přísahou potvrdil autentičnost zázraku. Pod výpovědí, kterou podepsal, je vidět rovněž podpis biskupa z Quita, jenž zakrátko nařídil připravit se skrze novénu na slavnostní intronizaci.

V nadšené atmosféře 2. února 1611 posvětil sochu Matky Boží Dobrého díla. Ve slavnostním procesí ji vynesli na vyšší chór klášterního kostela a umístili na zvlášť zhotoveném trůně. Každý rok 2. února je opět v procesí přenášena z chóru na hlavní oltář během novény předcházející svátek Matky Boží Dobrého díla. V posledních letech vystavují sochu také v průběhu mariánské­ho měsíce května i měsíce svatého růžence.

Hlavní zjevení: Zhasnutí věčného světla a jeho význam

Zbytek svého života strávila matka Mariana ve stálém umrtvování a pokání. Chtěla se stát obětí za dvacáte století, jak si to přála Panna Maria.

Nejzávažnější zjevení měla zrána 2. února 1634, kdy během modlitby před svatostánkem zhaslo náhle věčné světlo, jež svítilo před oltářem. Když ho chtěla znovu zapálit, zjevila se jí Matka Boží a řekla:

„Připravuj svou duši, aby ještě čistější mohla vstoupit do nebeské radosti, ke svému Pánu. Ó kdyby smrtelníci a zvlášť zbožné duše věděli, čím je nebe a patření na Boha, žili by úplně jinak; neodmítali by žádnou oběť, jen aby o tuto možnost nepřišli. Zhasnutí věčného světla, které jsi viděla, má více významů:

První z nich je, že na konci devatenáctého a počátkem dvacátého století v zemích, které budou toho času již samostatnými státy, budou mít převahu různé hereze. Tehdy pod jejich vládou zhasne v duších cenné světlo víry z důvodu úplného zatmění mravů. Nastanou velké morální i materiální pohromy. Malá skupina lidí, která zachová poklad víry i ctnosti, bude prožívat nevýslovné utrpení a dlouhé mučednictví.

Aby vysvobodili lid ze zajetí těchto herezí, ti, které můj Nejsvětější Syn povolal k vykonání obnovy, potřebují pevnou vůli, vytrvalost, odvahu a důvěru v Boha. Nadejde okamžik, kdy se všechno bude jevit jako ztracené a prosby věrných nevyslyšeny. Stane se tak proto, aby byla prověřena víra a důvěra spravedlivých. Poté nastane šťastný počátek celkové obrody.

Druhý význam zhasnutí světla symbolizuje má společenství, která zpustnou ztracená v bezedném oceánu hořkosti a zmatků, tonoucí v oněch temných vodách neštěstí. Kolik opravdových povolání zůstane zmařeno špatnou formací i neschopností duchovního vedení!

Třetím důvodem, proč zhaslo věčné světlo, je atmosféra těchto časů prosycená duchem nečistoty, která jak ohavná povodeň zaplaví všechna veřejná místa do té míry, že stěží bude ještě nalézt panenskou duši.

Čtvrtou příčinou jsou zednářské sekty, které se infiltrují do všech společenských vrstev a s ďábelskou vychytralostí rozšíří své bludy v rodinách, aby zničily především morálku dětí.

V těchto nešťastných časech zlo udeří nebývalou silou na dětskou nevinnost. Následkem toho budou nová kněžská povolání ztracena. Avšak i tehdy se najdou řeholní společnosti, které podepřou Církev spolu se svatými knězi a všemi krásnými dušemi, jež budou horlivě pracovat s nezištným zápalem na spáse duší.

Bezbožní povedou proti nim urputný boj, zasypávajíce je pomluvami, urážkami a sužováním, se záměrem znechutit je a odvrátit od plnění jejich předsevzetí.

Oni ale jako pevné sloupy, které se nepoddávají, postaví se tomu všemu čelem v duchu pokory a oběti, vyzbrojeni mocí nekonečných zásluh mého božského Syna, milujícího je nezměrnou láskou z hloubi svého Nejsvětějšího Srdce.

Jak převelice bude Církev trpět v této temné noci, kdy bude chybět prelát a otec bdící s láskou, mírností, silou i obezřetností a kdy mnozí urážejíce Ducha Svatého vystaví své duše velkému nebezpečí.

Usilovně se modli, volej neúnavně a prolévej neustále hořké slzy ve skrytu srdce a úpěnlivě pros našeho nebeského Otce, aby z lásky k eucharistickému Srdci mého Nejsvětějšího Syna, pro Jeho nejdražší krev v hojnosti prolitou, jakož i hlubokou hořkost a bol jeho muk a smrti se slitoval nad svými služebníky, aby učinil konec těmto strašlivým dnům a také aby seslal Církvi preláta, který obnoví kněžského ducha. Tohoto milovaného syna můj Božský Syn i já vyzbrojíme zvláštní láskou a naplníme mimořádnými schopnosti: pokorou srdce, vnímavostí pro Boží pokyny, silou k obraně práv Církve, mírným a soucitným srdcem, aby se ujal jako druhý Kristus velkých i malých, aniž by podceňoval i ty nejubožejší, kteří ho budou prosit o světlo i radu v jejich pochybách a těžkostech. Do jeho rukou bude vložena váha svatyně, aby vše bylo činěno s tou poctou a měrou, jaká jen ku cti a chvále Bohu náleží.

Před příchodem tohoto preláta stanou se srdce mnoha Bohu zasvěcených osob chladnými. Budou páchány všemožné zločiny, přinášejíce s sebou všechny druhy trestů: kriminalitu, konflikty, apostazi, hlad i epidemie. To vše se přičiní o ztrátu nebývalého počtu duší. Dříve než se rozeženou mračna, která brání Církvi těšit se z jasného dne její svobody, vypukne strašná válka, v níž poteče krev věrných i vlažných kněží a řeholníků. Hrůza této noci vystoupí do té míry, že lidé budou v přesvědčení, že moc zla dosáhla svého triumfu.

Tehdy udeří moje hodina. Svrhnu pyšného, prokletého satana, rozdrtím ho svýma nohama a vhodím do pekelné propasti. Následkem toho bude svatá Církev i země zbavena jeho ukrutné tyranie.

Pátým důvodem, proč zhasla lampa v klášteře, je to, že osoby mající v Církvi vliv se budou s lhostejností dívat na její rozklad, pronásledování věrných služebníků a úspěchy ďábla. Nepoužijí ve shodě s Boží vůli svou moc k válce se zlem či obnově víry. A tak lidé postupně zlhostejní v prosbách Boha, přijmou ducha zla a poddají se dychtivě všem způsobům hříchu.

Moje drahá dcero, kdybys musela žít v této strašné době, zemřela bys bolestí, vidouc, jak se naplňuje to, co jsem ti zjevila.

Avšak láska mého Nejsvětějšího Syna k zemi je tak velká, že chceme, aby tvé oběti a dobré skutky se od této chvíle zasloužily o zkrácení doby trvání této nejtemnější katastrofy.“

Zjevení Nejsvětějšího Srdce Ježíšova o krizi v Církvi

V posledních deseti měsících života matka Mariana trpěla stále častěji nemocemi. Byla vzorem pro celou společnost, obětovala všechno své utrpení za Církev, obzvlášť za Církev dvacátého století. Matka Boží se jí zjevila ještě několikrát. Jednoho dne obdržela milost vize Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. Bylo obtočeno malými pronikavými trny, které je ukrutně zraňovaly. Pán Ježíš vyložil jejich význam: „Věz, že ony trny znázorňují těžké i lehké hříchy mých kněží a řeholníků, které povolávám ze světa a přivádím do klášterů. To jejich nevděčnost a lhostejnost tak nesmírně zraňuje mé Srdce. Přichází doba, kdy moje nauka bude známa učeným i prostým, bude se psát mnoho knížek s duchovním obsahem, avšak praktikovat toto učení a ctnost se odhodlá jen několik duší. Světci budou vzácností. Proto moji kněží a řeholníci upadnou do úplné lhostejnosti. Jejich ochablost zhasí oheň Boží milosti. Toto počínání nepředstavitelně zraňuje mé milující Srdce, jako malé trny, které vidíš. Věz také, že Boží spravedlnost sešle strašné tresty na celé národy, nejenom za hříchy lidí, ale především za provinění Mně zasvěcených osob. Jelikož ti jsou povoláni, aby skrze dokonalost svého stavu byli solí země, mistry pravdy, zadržující Boží hněv. Oni však odvrhují své Bohem dané poslání, ponižují úřad, který mají zastupovat do té míry, že v očích Božích ještě znásobují tvrdost trestů.“

Poslední zjevení Matky Boží Dobrého díla

V jednom z posledních zjevení 8. prosince 1634 předpověděla Panna Maria matce Marianě její blízkou smrt. Opět s důrazem hovořila, jak závažná je svátost eucharistie i zpověď, a také o velké zodpovědnosti kněží. Předpověděla různé události, jež mají nastat v devatenáctém století, hovořila též o úloze klášterů, ve kterých čistota a umrtvování budou zachovány: „Očistí onu atmosféru zkaženou těmi, kteří se oddají nejohyzdnějším hříchům a náruživosti.“

Na prosbu matky Mariany, aby její jméno zůstalo neznámo, Panna Maria odpověděla, že teprve po třech stoletích tajemného mlčení toto zjevení a také její jméno bude znovu odhaleno.

Nakonec upozornila, že úcta k ní „bude zvláště ve dvacátém století přinášet podivuhodné, časné plody v duchovní oblasti, poněvadž je Boží vůlí, aby se zachovalo tvé jméno, jakož i tvůj život pro věk, kdy nastane všeobecné zničení morálky a cenné světlo víry téměř uhasne.“

Po přijetí svátostí matka Mariana 16. ledna 1635 zemřela.

V roce 1906 v průběhu oprav kláštera byla otevřena její rakev a v ní nalezli neporušené tělo matky Mariany.