Maria-Assunta

1. listopadu 1950 Pius XII. slavnostně definoval, že přesvědčení věřících, podle kterého byla Panna Maria po své smrti s tělem i duší vzata do nebe, je skutečnou součástí pokladu víry, kterou jsme přijali od apoštolů. „Požehnaná mezi všemi ženami“ pro své božské mateřství měla neposkvrněná Panna privilegium být uchráněna dědičného hříchu, a proto nemohla ani podstoupit své posmrtné porušení v hrobě. Aby se vyhnul každé nepřesnosti, neprecizoval papež způsob, okolnosti, čas ani místo, kde k nanebevzetí došlo. Předmětem definice je jen samotný fakt přijetí Matky Boží s duší i tělem do nebeské slávy.

Nový mešní text reflektuje samo nanebevzetí a jeho teologické souvislosti. Vidí oslavenou Marii v Ženě, kterou líčí Zjevení sv. Jana ( Introit, Zj 12, 1 a Ž 97, 1) , v královské dceři oděné do zlatého pláště ( graduale,Ž 44, 11-12,14), v Ženě, která spolu se svým Synem bude vítězkyní nad ďáblem ( offertorium,Gen 3,15). Aplikuje na ni chvály, adresované Juditě triumfující nad Holofernem (epištola, Jud 13, 22-25;15,10). Judita, která osvobodila svůj národ, je předobrazem Panny Marie a tento chvalozpěv oslavuje veliké Boží skutky. Především však korunou všech těchto chval je zpěv, který vytryskl ze samotného Mariina srdce z vnuknutí Ducha Svatého v jejím chvalozpěvu, opěvujícím velikost božského mateřství (evangelium Lk 1, 41-50) Není krásnějšího zpěvu, který oslavuje její vznešenost.V prosbách žádáme Boha, abychom byli tak jako Panna Maria stále zaměřeni pouze na nebeské věci a dosáhli tak zmrtvýchvstání a podílu na její slávě nebi.

Kult Nanebevzaté však liturgie oslavuje  na Východě již od 6. století a v Římě od 7. století. V Jeruzalémě, Římě a Konstantinopoli se konávala  slavná procesí k cti oslavené Panny Marie.

* * *

 Z Konstituce Munificentissimus Deus Pia XII.

V homiliích a kázáních, konaných pro lid ve svátek Nanebevzetí Bohorodičky, pojednávali svatí Otcové a velicí učitelé o tomto tajemství jako o něčem, co bylo mezi křesťany už známé a uznávané. Obšírněji to vysvětlovali, hlouběji zdůvodňovali smysl a obsah toho tajemství a zejména stavěli do jasnějšího světla, co se o tomto svátku připomíná: nejen že mrtvé tělo blahoslavené Panny Marie nepodlehlo žádnému porušení, ale také že dosáhla vítězství nad smrtí a oslavení v nebi, tak jako Ježíš Kristus, její jediný Syn.

Svatý Jan Damašský, nad všechny vynikající hlasatel této v tradici obsažené pravdy, srovnává tělesné nanebevzetí vznešené Matky Boží s ostatními jejími dary a výsadami a říká velmi výmluvně: „Slušelo se, aby tělo té, která při porodu zůstala neporušenou pannou, zůstalo také po smrti beze všeho porušení. Slušelo se, aby ta, která nosila Stvořitele jako své dítě ve svém lůně, prodlévala v Božím stánku v nebi. Slušelo se, aby ta, s níž se Otec zasnoubil, bydlela v nebeských komnatách. Slušelo se, aby ta, která hleděla na svého Syna visícího na kříži a zakusila v svém srdci meč bolesti, jehož byla ušetřena při porodu, mohla hledět na svého Syna, jak sedí ve slávě po pravici Otce. Slušelo se, aby Matka Boží měla to, co má Syn, a aby byla od všech tvorů uctívána jako Boží Matka a služebnice.“

Podle mínění svatého Germana Konstantinopolského bylo to, že tělo panenské Bohorodičky Marie zůstalo neporušené a že bylo vyzdviženo do nebe, nejen v souladu s jejím božským mateřstvím, ale také odpovídalo zvláštní svatosti jejího panenského těla: „Objevuješ se ve své kráse, jak je to psáno, a tvé panenské tělo je celé svaté a čisté, je celé Božím příbytkem. Proto se už nikdy nemůže rozpadnout v prach. Protože je to tělo lidské, je proměněné, aby mohlo žít nebeským neporušitelným životem. Ale je to totéž tělo, živé a oslavené, neporušené, má účast na dokonalém životě.“

A jiný prastarý autor zdůrazňuje: „Protože je to slavná Matka Krista, našeho božského Spasitele, dárce života a nesmrtelnosti, dostává život od toho, který ji vzkřísil z hrobu a vzal k sobě – způsobem, který zná jenom on sám – a navěky má s ním stejnou tělesnou neporušitelnost.“

Všechny tyto výroky a úvahy svatých Otců se opírají jako o poslední základ o Písmo svaté. To nám staví před oči vznešenou Matku Boží v nejužším spojení s jejím božským Synem, na jehož údělu má stále účast.

Nejvíce však zasluhuje pozornost, že od druhého století svatí Otcové představují Pannu Marii jako novou Evu, podřízenou novému Adamovi a nejtěsněji spojenou s ním v zápase proti pekelnému nepříteli. Tento zápas, jak je naznačeno v protoevangeliu, skončil nejúplnějším vítězstvím nad hříchem i nad smrtí, jak to vždycky spolu souvisí v listech Apoštola národů. Proto jako bylo slavné Kristovo zmrtvýchvstání podstatnou součástí a poslední trofejí tohoto vítězství, tak měl být zakončen společný zápas blahoslavené Panny a jejího Syna oslavením jejího panenského těla, jak říká apoštol: Až toto tělo smrtelné vezme na sebe nesmrtelnost, potom se vyplní to, co stojí v Písmu: Vítězně je smrt navždy zničena.

A proto vznešená Matka Boží, tajemně už od věčnosti spojená s Ježíšem Kristem jediným a týmž úradkem předurčení, neposkvrněná při svém početí, zcela neporušená panna při svém božském mateřství, velkodušná spolupracovnice božského Vykupitele, vítěze, který úplně přemohl hřích a jeho následky, dosáhla nakonec jako vrcholné koruny svých výsad toho, že byla uchráněna od porušení v hrobě, a že byla jako její Syn po vítězství nad smrtí vyzdvižena s tělem i s duší do svrchované nebeské slávy. Tam se skvěje jako Královna po pravici svého Syna, nesmrtelného Krále všech věků.

Prevzaté z lumendelumine.cz

 

 

15. august -Nanebovzatie Panny Márie